Z knihy: S dětmi proti obezitě

13.03.2015 14:12

Ochutnávka z knihy „S dětmi proti obezitě“ s podtitulem „O co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku!“, od autorů: MUDr. Zlatko Marinov, MUDr. Ulrika Barčáková, PhDr. Marie Nesrstová a MUDr. Dalibor Pastucha, PhD,MBA.

V České republice v současnosti 50 % dospělých obyvatel bojuje s nadváhou a 20 % je obézních. Ve srovnání s tím by se mohlo zdát 5-10 % obézní dětské populace jako podružný problém. Varovný je však vzestup nárůstu dětské obezity v rozvinutých zemích. V České republice se za čtvrtstoletí zdvojnásobil počet obézních dětí a současný životní styl je více než alarmující.

Vrcholky ledovce se závažnými nedostatky ve stravovacích návycích představuje nejen skupina mladých dospělých s obezitou a nadváhou, ale i s podváhou. Zásadní chyby v životním stylu vedou ke zbičování metabolismu chronickými nálety redukčních diet, k soustavnému vynechávání snídaní a selhání chybného životního stylu po druhém porodu nebo čtyřicítce.
 
Přenos obezity z dětství do dospělosti je jednoznačně prokázaný. Ze současných  6-7% obézních dětí bude 70 % obézních v dospělosti. Zdánlivě uspokojivé zjištění stagnace výskytu nadváhy a obezity v naší populaci zastiňuje fakt, že více než polovina naší populace je ohrožena rozvojem kardiometabolického rizika. Přesto, že jsme nejspíš dosáhli v ČR neuspokojivě vyváženého stavu v rámci celé populace, neodráží tato data fakt, že ti co jsou obézní, jsou stále více závažněji obézní.

Především v dětském lékařství jsme vystaveni rozevírání nůžek - ač není víc obézních a podvyživených – ti kteří tak jsou, jsou významněji obézní a podvyživení. V dětské obezitologické ambulanci jsme poslední dobou čím dál častěji vystaveni obludné obezitě již u starších školních dětí a 160 kg adolescenti jsou již běžnými pacienty naší ambulance. Současný vývoj nás brzy povede k nutnosti stejných stavebních úprav sociálních zařízení jako v zdravotnických zařízení USA, aby se naši pacienti neporanili rozsednutou toaletní mísou…

Co je to vlastně obezita?
Zdánlivě převládá pocit, že se jedná o všeobecně známý pojem. Když ale začneme hledat přesnou definici, budeme překvapeni, jak se různé prameny liší. Snad nejvýstižnější definice říká, že obezita (česky otylost) je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce (např. člověka), která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví.

Jiná definice je popisnější a říká, že jde o nadměrné ukládání tělesného tuku v organismu obvykle spojené s vzestupem hmotnosti.

Podkladem nadváhy je přirozená tendence vytvářet v tukové tkáni energetickou rezervu.  Při obezitě tato rezerva stoupne nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. A právě definice  „obvyklé úrovně“ přináší nejvíce sporů. U dospělých panuje všeobecná shoda, že za obezitu považujeme stav, kdy je body mass index (BMI, vypočtený jako tělesná hmotnost dělená druhou mocninou tělesné výšky) vyšší než 30 jednotek a o nadváze hovoříme od 25 jednotek.   BMI nad 30 je spojen se zvýšenými zdravotními riziky. Vyšší riziko výskytu cukrovky druhého typu je již při hodnotě BMI 28. U dětí tato kritéria nemůžeme použít, poněvadž poměr hmotnosti a výšky, a tedy i BMI, se během celého dětství a dospívání mění. U dětí určujeme obvyklou úroveň z percentilových grafů. Podle použitých metod výskyt obezity u dětí kolísá mezi 5 až 10 %. Nejedná se však o malichernou záležitost, nad kterou bychom mohli mávnout rukou, poněvadž je známo, že obézní dospívající mají po 30. roce života vyšší úmrtnost než děti s normálním stavem výživy.

V dětské populaci se v převážné většině setkáváme s běžnou obezitou, které je způsobena nevýhodným seřazení genů a zvýšeným příjmem potravy bez odpovídající pohybové aktivity. Vzácně je obezita vyvolána na podkladě jiných závažných onemocnění a jejich vyšetření a léčba patří vždy do rukou lékaře. Obezita na podkladě zvýšené příjmu potravy je typické civilizační onemocnění rozvinutých světových ekonomik. Je pro ni typický pozvolný nástup a bývá často doprovázená komplexními metabolickými změnami.

Během vývoje lidského druhu jsme se stali potomky lidí, kteří se dokázali svým úsporným metabolismem s nedostatkem stravy nejlépe vyrovnat. Většina regulačních mechanismů vzniklých v průběhu lidského vývoje umožňuje přizpůsobení na snížený energetický příjem s cílem zajistit přežití hladovějícího jedince. V krátkém časovém období řádu století jsme se ocitli ve zcela jiném, takzvaném toxickém - obezitogenním - prostředí. Došlo k rozmachu civilizace s důsledky, kterým náš metabolismus nebyl během celého vývoje vystaven – volného a neomezeného přístupu k potravě. Vesnický typ stravy (z pole na stůl) se radikálně změnil za průmyslovou (z továrny do chladicího boxu). Charakteristickými rysy novodobé stravy se stala vysoká energetická hodnota, vysoká dostupnost jednoduchých cukrů a vysoký obsah nasycených a nenasycených mastných kyselin omega 6. Zároveň jsme se během krátké doby stali součástí populace s nedostatkem pohybu, kdy chůze ztratila smysl hlavního přemisťovacího prostředku.

Pohyb patří k základním biologickým projevům a potřebám lidského života. V posledních desetiletích však v důsledku především vědecko-technického rozvoje a změny životního stylu podstatně klesá jeho množství, přestože se genetické vybavení jedince, a tedy i jeho potřeba pohybu, nemění. Potřeba pohybu zůstává, ale skutečná realizace je nedostatečná a znamená nedostatek, který sebou přináší řadu komplikací. Stále častěji se setkáváme s pojmem sedavý životní styl. Přibližně 1/3 lidí se věnuje sportu soustavně a dlouhodobě, 1/3 příležitostně a 1/3 nesportuje téměř vůbec. Snížená pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky často vedou ke vzniku takové únavy, která podporuje následnou lenost natolik, že jedinec je schopen pouze více přijímat, než ze sebe vydávat (upřednostňuje více pasivní aktivity – např. sledování televize, práce na počítači před aktivním čtením nebo cvičením). Část dětské populace nahrazuje zvýšené psychické nároky zvýšeným příjmem potravy, a to zejména ve večerních hodinách. Realitou se stalo absolutní nebo relativní přejídání. Výsledkem je pozitivní energetická bilance, pro kterou nemáme připravené žádné přizpůsobující se metabolické mechanismy.

Dětská obezita je závažný psycho-sociální problém. Obézní dítě je velmi často vystaveno neúměrnému společenskému tlaku ze strany společenských norem. Dětská obezita je ale především závažný zdravotní problém. Obezita je základním kamenem rozvoje takzvaného metabolického syndromu. Přes rozvoj insulinové rezistence vede k rozvoji časné cukrovky 2. typu, urychlenému kornatění cév a následně přes rozvoj vysokého krevního tlaku k časnému rozvoji  srdečně-cévních komplikací se závažnými následky. Rozvoji metabolického syndromu nejsou děti uchráněny a v současnosti tvoří 1/3 obezitologických ambulancí.

V současnosti se prevence vzniku běžné obezity jeví jako jediná účelná „léčba“ obezity. V plné míře totiž platí, že o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku. I když se jeví komplexní problematika nejen dětské obezity na první pohled jako velmi složitá, ve skutečnosti je možné stanovit jednoduchá a účelná preventivní pravidla. Za svůj životní styl a životní styl svých dětí sice odpovídá v první řadě rodič a sám jedinec, ale boj proti obezitě nemůže být jen bojem jednotlivců. Zabránění obezity v dospělosti snižuje výskyt cukrovky II. typu o 2/3. Agresivním ovlivněním všech rizikových faktorů dokážeme předejít více než 80 % srdečně-cévních příhod.

Pouze následování doporučených zásad životního stylu rozhoduje o tom, jestli se dítě a následně dospělý jedinec setká za svůj život s problémem obezity.

Více v knize: S dětmi proti obezitě, vydalo: Nakladatelství IFP Publishing
Poznámka: Na www.vitastyle.cz publikováno se svolením Nakladatelství IFP Publishing

 

Zpět

Reklama:

Nejnovější články

Záznamy: 1 - 10 ze 11
1 | 2 >>

© 2015-2017 VitaStyle.cz (www.vitastyle.cz) - všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode