Rozhovor s Irenou Šlapákovou – scénáristkou, dramaturgyní, spisovatelkou, astroložkou a numeroložkou

27.04.2015 19:10

S paní Irenou Šlapákovou, používající umělecký pseudonym Irena Pavlová, se znám z pěveckého sboru Lucky Voice Band, kde Irena zpívala do února 2015 v sopránové sekci. Poznala jsem ji jako tichou, nenápadnou a klidně působící ženu. Její dosavadní životní příběh je ale určitě zajímavý a tak jsem ráda, že Irena nakonec svolila, že se o jeho kousek podělí i se čtenáři webu VitaStyle.cz.

Irena Šlapáková, Praha 04/2015

Na profilové stránce sboru Lucky Voice Band o sobě, v době svého působení v tomto pěvecko-hudebním seskupení, sama Irena prozradila toto:
Narozena: ve vodním roce Draka a letním měsíci Raka.
Založení: optimistické se sklonem k mírně melancholii.
Charakter: přátelský, mírně extrovertní.
Náruživosti: čokoláda, zmrzlina a četba esoterické literatury.
Nesnáší: politiku, sport a domácí práce.
Milovnice: přírody, zvířat, dobrého jídla, starého umění, současné beletrie, teplého moře a písečných pláží.  
Vyhýbá se: fanatikům, masovým akcím, agresivním jedincům, všedním stereotypům a nudným patronům.
Netančí: protože ji obvykle bolí klouby.
Ráda by: se přestěhovala do teplých krajin.
Nerada by: skončila jako nesvéprávná a nepříčetná.
Pracuje: protože se nějak musí uživit, ale většinou s nadšením a protože ji to baví.
Píše: pohádky, příběhy pro děti, horoskopy.
Věří: ve spřízněné duše a skrytý smysl náhod  
Oblíbení autoři: P. Coelho, N. Hornby, D. Brown, J. K. Rowlings, U. Ecco a mnozí další.
Oblíbení skladatelé: Mozart, Puccini, Čajkovskij, Gershwin, Ježek.

Sylva (VitaStyle.cz): Milá Ireno, díky tomuto stručnému popisu o Tobě už něco málo víme. Pojďme Tvou životní cestu ale probádat trošku detailněji. Čtenáře by mohla asi nejvíce zajímat Tvoje činnost v oblasti psaní pohádek, příběhů pro děti a horoskopů. Když se zadá Tvoje jméno do internetového vyhledávače, nejčastěji jsi zmiňována v souvislosti s úspěšnou a mou oblíbenou pohádkou „S čerty nejsou žerty“, ke které jsi napsala námět na motivy pohádky Boženy Němcové. Jak ses vůbec ke psaní námětu dostala? A proč zrovna tato pohádka?
Irena Šlapáková: „K tomu došlo ještě během studia na FAMU. Navštívila nás tehdejší dramaturgyně Filmového studia Barrandov, paní Pittermanová, která měla na starosti filmovou tvorbu pro děti, a oslovila studenty scénáristky, aby zkusili napsat pohádkový námět pro film. Já jsem pohádky odjakživa milovala, zvlášť ty klasické, a tak jsem hned zalistovala v pohádkových knížkách a zvažovala, která pohádka by se hodila jako předloha pro celovečerní film. Pohádka B. Němcové „Čertův švagr“ se mi zdála být vhodná hned z několika důvodů. Příběh byl dost dramatický, nabízel i vedlejší dějové zápletky a unesl by i humorný nadhled. Tak jsem tu svoji verzi sepsala. Paní dramaturgyni se to líbilo a tak začala moje spolupráce s filmovým studiem.“          

Sylva (VitaStyle.cz): Mohla bys nám prozradit trochu více o Tvé literární, dramaturgické a scénáristické práci?
Irena Šlapáková: „V roli dramaturga jsem se uplatnila jen sporadicky, spíš jako externí spolupracovnice, tuto službu jsem také často poskytovala zdarma píšícím kamarádkám a spolužačkám. Také jsem jistou dobu vyučovala na soukromé scénáristické škole tvorbu pro děti, což mě hodně bavilo. Jako scénáristka jsem pracovala hlavně pro Českou televizi. Filmové studio Barrandov po revoluci zaniklo a nové filmy u nás vznikají nejrůznějšími cestami. Pro Českou televizi jsem psala hlavně televizní pohádky. Za nejúspěšnější považuji pohádky „O zlatém pokladu“, „O svatební krajce“, „O uloupené divožence“. Sama mám asi nejradši „Toma v kozí kůži“, na motivy keltských pohádek, kterou natočil režisér Dušan Klein, tvůrce známých „Básníků“. Také jsem napsala s kamarádkou Ivou Hlaváčkovou seriálek o středoškolácích s názvem „4teens“ pro Ostravskou televizi a scénáře k několika televizním filmům pro dospělé. Většinu svých televizních děl jsem psala pod pseudonymem Irena Pavlová, tak aby nedošlo k omylu.“   

Sylva (VitaStyle.cz): Na čem v této oblasti aktuálně pracuješ?
Irena Šlapáková: „Mám rozpracovaných několik pohádkových námětů, které ještě piluji, stejně tak jako románek o dospívající dívce, stižené atopickým ekzémem, který by se rovněž mohl stát podkladem pro film. Velkou nevýhodou současných příběhů pro děti a mládež vidím v tom, že se velmi rychle mění dobové reálie – technické vymoženosti (mobily, tablety), způsob života, i styl hovorové řeči, takže když si člověk nepospíší, je za chvíli už všechno jinak a tak se musí text aktualizovat a přepisovat a přepisovat...“  

Sylva (VitaStyle.cz): Kdy a jak ses k této práci vlastně dostala? Chtěla jsi psát „od jakživa“ nebo ses k tomu tzv. přichomýtla náhodou až v pozdějším věku?
Irena Šlapáková: „Vždycky mě bavilo vymýšlet si různé příběhy a popouštět uzdu fantazii, ale psát jsem začala až na střední škole, když jsme s kamarádkou založily takovou divadelně-literární partičku pod hlavičkou kulturního domu v Praze 4, a pořádaly jsme různé akce i představení - většinou na základě vlastních textů… Cesta na FAMU ale nebyla přímočará, po maturitě mě začalo lákat víc malování, a tak jsem to nakonec zkusila s výtvarkou na Pedagogické fakultě.“  

Sylva (VitaStyle.cz): Účastnila ses natáčení některých filmů nebo TV pořadů?
Irena Šlapáková: „Většinou jsem se byla podívat na natáčení, hlavně pokud se točilo v České televizi v ateliérech na Kavčích horách, to nebyl problém, horší to bylo dostat se na vzdálenější lokality, třeba pohádku „O svatební krajce“ točili na několika hradech a zámcích, to jsem se pak musela domluvit s produkční, kdy a kde se bude co natáčet a zajistit si tam dopravu. Někteří režiséři ale nevidí autora na place moc rádi (ve filmu „Trhák“ o tom podává pan Svěrák svědectví), což jsem musela respektovat, jiní režiséři ale autora nezatracují, ale naopak vítají a někdy se s ním i poradí...“

Sylva (VitaStyle.cz): S kterými režiséry, herci či zpěváky ses při své práci setkala? Kdo se Ti vryl nejvíce do paměti a proč?
Irena Šlapáková: „Měla jsem štěstí, že jsem se při své práci potkala s některými mimořádnými osobnostmi, hlavně z řad herců a režisérů. Velmi charismatický a zároveň přátelský byl např. Boris Rosner, který hrál v „Tomovi v kozí kůži“ Cernuna, boha podsvětí. Byl obsazen do role, přesně podle mých představ, stejně jako David Suchařípa do role čaroděje Zlosose v pohádce „Sůva z nudlí“. Velmi sympatická a moudrá žena se smyslem pro humor je slovenská herečka Božidara Turzonovová, kterou známe hlavně z filmu „Božská Ema“, a která si zahrála také babičku-královnu v pohádce „O svatební Krajce“. Potkaly jsme se jistě ne náhodou právě na tajemném hradě Houska. Plná pozitivní energie byla i paní Jana Hlaváčová. Z těch mladších na mě udělala velmi příjemný dojem Nela Boudová, obsazená do několika různých rolí různými režiséry v jedné pohádce a dvou televizních filmech. Další příjemné setkání bylo např. s Pavlem Křížem, Romanem Vojtkem, Janou Paulovou a Naďou Konvalinkovou. Měla jsem to štěstí, že mé pohádky režírovali renomovaní režiséři jako Dušan Klein, Vít Olmer, Jiří Chlumský a Milan Cieslar. Poslední dva byli mí spolužáci z FAMU.“     

Sylva (VitaStyle.cz): Jaké školy jsi studovala?
Irena Šlapáková: „Už jsem zmínila pražskou FAMU. Obor scénáristika a dramaturgie, ale po maturitě na SVVŠ v Praze 4 - Ohradní jsem začala studovat Pedagogickou fakultu v Olomouci, obor speciální pedagogika a výtvarka, kterou jsem ale nedokončila, protože jsem nechtěla učit ani vychovávat. Tenkrát byly dost přísné poměry a absolventi dostávali umístěnky do všech koutů republiky. Nějakou dobu jsem se různě protloukala, dělala jsem asistentku u Večerníčků a kresličku u Krátkého filmu, než se mi podařilo dostat se na FAMU, na denní studium, což byla veliká výhra.“

Sylva (VitaStyle.cz): Vzpomeneš si na svou první „vlastnoručně“ vydělanou „korunu“? Kdy, kde a za co jsi byla odměněna?   
Irena Šlapáková: „Pokud jde o různé „přivýdělky“, tak to jsem si začala vydělávat poměrně brzy, na každé prázdniny už n střední školy jsem si obstarala nějakou brigádu, také jsem jezdila jako vedoucí na pionýrské tábory… První scénáristický honorář jsem získala právě za námět pohádky „S čerty nejsou žerty“ a později i za scénář na filmovou povídku, který byl tehdy i předstupněm k filmovému scénáři, na kterém se podílel scénárista Jiří Just, autor dialogů a vtipných hlášek a režisér H. Bočan.“    

Sylva (VitaStyle.cz): Psala jsi o sobě, že se věnuješ také astrologii a numerologii. Jak ses k tomu dostala? Nabízíš v této oblasti své služby? Mohou se k Tobě čtenáři objednat?
Irena Šlapáková: „O astrologii a další „esoterické“ disciplíny se zajímám už od mládí, určitě i to mám z minulých životů. Aktivně jsem se začala horoskopy zabývat až po r. 1989, kdy začala být dostupná odborná literatura a Hvězdářské ročenky, bez kterých se horoskop nedal sestavit. Později nahradily tyto ročenky počítačové programy, které usnadňují výpočty horoskopů i takovým, kteří nejsou zrovna zdatní matematici, jako třeba já. Jako první jsem začala u nás psát horoskopy pro deníky Metropolitan, později Telegraf, pro různé časopisy a publikace a jeden čas jsem psala horoskopy pro Halinu Pawlowskou pro rozhlasovou stanici F1. Kromě toho jsem počítala aktuální horoskopy pro sebe a pro své přátele. To dělám dodnes, i když v současné době řeším aktuální problémy svoje i svých blízkých raději pomocí konstelační techniky, která je pohotovější a přímější. Osobní horoskop ale má své místo, pomáhá zmapovat člověka, posoudit jeho klady i zápory a celkový potenciál včetně životního úkolu atd. K tomu je velmi vhodná tzv. karmická astrologie. Velmi ráda a často dělám i partnerské horoskopy, které se dají poměrně brzy prověřit v praxi a zjistit, že opravdu fungují. Astrologie mě naštěstí neživí, ale vždy ráda vyložím horoskop člověku, který se nad sebou zamýšlí a je ochotný naslouchat řeči hvězd, ale nežádá ode mě věštění budoucnosti, jen konkrétní rady, co je třeba udělat. Nejsem jasnovidná, ale  s pomocí různých technik zkouším porozumět charakteru a osudu člověka, což spolu nepochybně souvisí.“         

Sylva (VitaStyle.cz): Také ses zmínila o tom, že by ses ráda odstěhovala do teplých krajin. Máš vysněnou nějakou konkrétní zemi, kde bys nejraději chtěla žít?
Irena Šlapáková: „Už jsem pochopila, že člověk má žít tam, kam ho osud „zasadil“, a nesnažit se to nějak násilím měnit, už vůbec by neměl před svým osudem utíkat – všechno si stejně ponese dál s sebou. Na druhou stranu, když přijde nějaká výzva, třeba pracovní nabídka do ciziny, je nutné ji rozumně posoudit a pak možná i přijmout jako součást osobního rozvoje. Vždycky jsem se ale cítila dobře na jihu u Středozemního moře. Miluji Itálii, Francii, Řecko, asi jsem tam prožila hodně životů, ale nějaký výrazný reálný impuls, abych se tam přestěhovala a mohla tam trvale žít, zatím nepřišel. Jsem spokojená, že tam mohu aspoň jezdit v létě na dovolenou, což za minulého režimu nešlo.“

Sylva (VitaStyle.cz): A když už jsme spolu zabrousily na téma cizích krajů, co Ty a cestování? Kde všude jsi byla a které země prozkoumala?
Irena Šlapáková: „Cestuju velmi ráda, za odpočinkem i za poznáním. Po „revoluci“ jsem stíhala vyjet do zahraničí i několikrát za rok. Během let jsem udělala zkušenost, že pro mě není dobré míchat odpočinek s poznávacími programy. Každý to má možná jinak, ale já si moc užívám relaxaci u moře, jsem narozená v Raku a mořský živel mě opravdu fascinuje a nabíjí energií. Poznávací zájezdy jsou také úžasné, ale nejlépe mimo letní sezónu, když už není tak teplo a je méně turistů. Během let jsem prozkoumala hlavně Evropu, byla jsem v Anglii, v Holandsku, v Severním Německu (dřív NDR), v Tyrolsku, ve Francii, Itálii, kterou jsem projela téměř celou, úžasná byla i třeba Ischie, Sorrento nebo Assisi, fascinovaly mne Benátky i Řím. Zmapovala jsem některé řecké ostrovy, nejvíc se mi líbilo na Korfu. Nádherný je i Kypr a Turecká riviéra. Nejdál na východě jsem byla v Moskvě, ale tam jsem se necítila úplně v pohodě, ale nebylo to kvůli lidem. Můj sen je navštívit Havajské ostrovy, zejména ta místa, která ještě nejsou příliš zaplavena turisty a zachovala se tam domorodá kultura a původní příroda. Nijak intenzivně o to ale neusiluji, jestli se tam mám dostat, určitě se objeví příležitost...“
 
Sylva (VitaStyle.cz): Co Ty a rodina? Máš děti?
Irena Šlapáková: „Vlastní rodinu nemám, sice jsem se tomu nijak nebránila, ale nějak se to nezdařilo.  Raci jsou sice rodinné typy, ale s Lunou v nezávislém Vodnáři už je to trochu o něčem jiném. Sama jsem nevyrůstala v příliš harmonické rodině a nechtěla jsem, aby něco podobného prožívaly i moje děti. Když jsem zkoumala podrobně svůj horoskop, zjistila jsem, že mám téměř všechny blokace na partnerský vztah, které existují, takže i přes slibné začátky to nikdy nakonec s nikým nevyšlo. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy, třeba se mi během let podařilo něco odblokovat a ještě se potkám s někým, s kým to bude fungovat. “

Sylva (VitaStyle.cz): Tak to Ti moc držím „palce“, aby Ti byl v tomto směru Osud nakloněn! A co zvířata, máš nějaké zvířecí kamarády alias domácí mazlíčky?
Irena Šlapáková: „Zvířátka miluju od mala a myslím, že ony mě taky. Dokážu se na ně naladit a také s nimi komunikovat. V současné době se mnou bydlí jeden mourovatý kocourek, který slyší na jméno Taši (to je prý tibetsky „štěstí“) a je to opravdu zlatíčko a zároveň velká kočičí osobnost. Před Tašíkem jsem měla kočičku, před ní bassetí slečnu Kazi. Nejsem v tomto směru vyhraněná, mám ráda všechny živé tvorečky a jsem nadšená, když se na mé zahradě objeví třeba žáby a já je mohu pozdravit.“   

Irena Šlapáková se svým kocourkem Taši.

Sylva (VitaStyle.cz): Co Ti pomáhá ve chvílích smutku nebo když situace není příliš růžová? Co Ti pomáhá vyladit se na pozitivní vlnu?
Irena Šlapáková: „Není to vždycky stejné, někdy mě potěší právě domácí mazlíček nebo ptáčci, kteří přiletí ke krmítku. Někdy mi udělá dobře rozhovor s kamarádkou. Často pomůže hudba, procházka v přírodě, fyzická práce, ale i dobré papání. Z jógy znám různé dechové a meditační techniky, které nejen zklidňují, ale i vyladí a postupně zvýší energii.“   

Sylva (VitaStyle.cz): Čtenáři tohoto webu se zajímají o zdraví a vitalitu podporující životní styl. Co konkrétně Ty děláš pro to, aby sis své zdraví udržela a cítila se dobře? Co pro Tebe vlastně znamená pojem „Zdravý životní styl“?
Irena Šlapáková: „Myslím, že na prvním místě je důležitá psychika. Když je člověk v pohodě, málokdy onemocní a mnohem lépe zvládá stres a různé jiné zátěže. Pak je určitě důležitá strava. Ono se to navzájem hodně ovlivňuje. V dnešní době existuje spousta stravovacích systémů, diet a seznamy vhodných a nevhodných potravin. Asi nejlepší způsob, jak se v tom zorientovat, je prostě to vyzkoušet a zjistit, co mi dělá a nedělá dobře, co mi dodává energii a co jí naopak bere. Každý to má jinak, podle toho jak je nastavený od přírody, jakou má genetickou výbavu. Já už léta praktikuji vegetariánský způsob stravování a aspoň polovina toho, co jím, je syrová strava. V létě to jde ještě navýšit. Inspiraci pro vytváření nových zdravých jídel jsem našla i na stránkách internetu. Ideální se mi zdá být Pránická strava, ale zatím si na to netroufám. K tomu, aby se člověk stal „breathariánem“ musí zvýšit osobní vibrace a energii natolik, aby se cítil příjemně, i když přestane přijímat potravu a nepoškodil si tím zdraví… Já si zatím dovedu vychutnat dobré jídlo - většinou to, co si sama připravím, ale bohužel v současné době je velmi těžké sehnat opravdu zdravé a čisté potraviny, plné vitální energie. Něco si vypěstuju na zahrádce, ale rozhodně ne všechno je kdovíjak kvalitní. I zelenina a ovoce ze zahrádky je postižená znečištěním půdy, ovzduší, nekvalitní vodou, kyselým deštěm a spoustou škůdců, na které běžná přírodní ochrana už nestačí. Pokouším se zahrádku léčit posilováním pozitivní energie, zpěvem i navazováním kontaktu s přírodními bytostmi, které o rostliny a krajinu pečují.“   

Sylva (VitaStyle.cz): Máš nějaké přání týkající se Tvé práce či osobního života?
Irena Šlapáková: „Ráda bych napsala ještě pár pěkných pohádek a příběhů, které by potěšily duši čtenářů nebo televizních či filmových diváků. Dále bych chtěla dát dohromady skupinku lidí, kteří by mi pomáhali léčit energeticky poškozená místa ve městech i v krajině, jako jsme to dělávali před lety na geomantických seminářích, které tu vedl slovinský sochař a léčitel Marko Pogačnik. Nyní sem jezdí jen zřídka, a když jsem pátrala na internetu, nenašla jsem zatím žádnou skupinu, která by u nás trvale působila a organizovala podobné společné akce. Myslím, že by to bylo velmi třeba vzhledem ke stavu životnímu prostředí, který přes všechny snahy ekologů a ochránců přírody není z mého pohledu příliš pozitivní. Nedávno mě inspirovaly knížky léčitelky přírody – paní Margot Ruiz, která podobnou práci koná v sousedním Rakousku a organizuje semináře i v dalších zemích. Cítím podobně jako ona, že je to velmi zapotřebí. Ráda bych vyzvala zájemce, zatím jen touto cestou, aby mě kontaktovali a stali se spolutvůrci této záslužné aktivity. Nemám v úmyslu vytvářet nějakou pevnou organizaci, ale ráda bych dala dohromady společná léčebná setkání a propojovala jednotlivce i skupinky, které by se pustily do vlastních akcí, v místech kde žijí. Věřím, že se najdou pomocníci a rádci, kteří už mají v tomto směru zkušenosti, a brzy se pustíme do práce.“

„Milá Irenko, Děkuji Ti moc za příjemný rozhovor, odvážné a otevřené sdílení a přeji Ti, aby své Tvé sny z oblasti osobní – mezilidské, pracovně–tvůrčí i duchovně–léčitelské“ splnily a Tvé dny byly prozářeny radostí z každé prožité minuty“.
Sylva
(www.vitastyle.cz)

„Tobě, Sylvinko, chci moc poděkovat, že jsi mi dala prostor se projevit a snad i něco smysluplného začít.“
Irena
(i.slapakova@volny.cz)
 
Praha 27. 4. 2015

Pozn: © www.vitastyle.cz. Kopírování bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno (více zde »).

Zpět

Reklama:

Nejnovější články

Záznamy: 1 - 10 ze 11
1 | 2 >>

© 2015-2017 VitaStyle.cz (www.vitastyle.cz) - všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode